Kdy je čas na změnu loga? Kdykoliv chcete!

09.09.2021

Aspoň pokud jste na volné noze. U velkých firem asi není rebranding otázkou momentálního pominutí smyslů jednoho člověka, ale dost tvrdá práce celého ansámblu odborníků v horizontu několika měsíců. To se mě ale naštěstí netýká. Mně se ty smysly v nejostřejší one-woman show můžou pominout kdykoliv. Třeba týden po uvedení nového loga...

Není to ani měsíc, kdy mi z klávesnice vypadl článek o peripetiích tvorby profesionálního loga. Ve zkratce - moje známá grafička mi udělala doslova čáru přes rozpočet, když si za logo řekla mnohem víc, než jsem čekala. Teď už vím, že čekání je na nic, lepší je znát cenu dopředu, že... To logo bylo dobré. Aby taky ne, když jsem do jejího původního nákresu trochu zasáhla a nadiktovala si aspoň tu praskající tuhu pod hrotem. Článek o mém vyjednávacím (ne)umu jsem sdílela jak na svým pracovním Facebooku, tak i ve skupině holek z marketingu (ve které vždycky najdete dobré rady pro pracovní život. Včetně těch nevyžádaných, u kterých vám občas cukají koutky, nebo rovnou oko.). No a pak se začaly dít úplně neuvěřitelný věci.

Článek doputoval přes sítě i k Lence. Ta zrovna obdivovala krásy D1 cestou z dovolené. Jak asi tušíte, měla tam dost času na to, aby ještě v autě pročetla všechny moje články a web. Její koment jsem si tenkrát vyfotila na památku, protože mě dojal, povzbudil, a tak nějak jsem tušila, že ho ještě zužitkuju.

Druhý den ráno u snídaně koukám, že Lenka ještě něco psala. Otevírám to s lehkým napětím. Aha?! Oko mi necukalo, spíš málem vypadlo z důlku. Léňa mi přes noc namalovala nové logo, hodila mi ho na FB a povídá, že jestli chci, je moje. Zadara. Pusa se údivem otevírá, přestává přežvykovat a ranní müssli s jogurtem putuje zpět do misky. Jsem v šoku. Nejen z její nezištné nabídky, ale hlavně ze samotného loga. To jsem přece já! Dokázala mě nacpat do jedné malé ikonky! A dokonce vystihla i růžovou barvu, která mě fakt doprovází dnes a denně. Holka, která mě nikdy neviděla a nikdy jsme spolu nemluvily. Dokázala mě poznat přes mé texty. Protože chtěla. Prý sama neví proč. Asi erupce na Slunci nebo šestý smysl nebo pátá čakra?

Když jsem si po několika dnech (ne měsících!) prohlížela celý vizuál, opatrně jsem mrkala, aby mi slzičky nerozmazaly řasenku. Posuďte sami:

A fakt za to nic nechtěla. Navíc mě dál profesionálně komanduje, jak jednotlivé prvky prolnout na mém webu. A já nadšeně mažu, měním, klikám a vztekám se, když to celý spadne a já můžu začít nanovo.

Nabídla jsem jí alespoň sesmolení článku. Článku o lidské blízkosti, která může nastat kdykoli a kdekoli. Článku o poděkování za neuvěřitelné pracovní nasazení "pro nic" ve chvíli, kdy byla Lenka i její rodinka nemocná. Článku o naději, že moje pracovní cesta je sice někdy úplně šišatá a plná slepých uliček, ale zároveň existuje dost lidí, kteří se na tu stezku odvahy vydávají se mnou. Třeba jako Lenka z www.cernadesign.cz. Už teď spolu plánujeme další akce. Jednu pro nemocné děti a druhou pro zatímnevímkoho, prý je to děsně tajný.

A moudro na závěr? Dneska asi nebude, napadají mě jen samé patetické hlášky. Ale zato vím úplně přesně, jaké slovo bude v článku to poslední: DĚKUJI!